Ať už řešíte vystěhování nechtěného nájemníka, nebo se sami chcete vystěhovat z pronájmu, bude vás zajímat ukončení nájemní smlouvy. Od roku 2014 se podmínky a pravidla výpovědi z nájmu změnily, spolu s příchodem nového občanského zákoníku totiž přišly i nové normy pro obě strany. Pokud jste se se změnami prozatím neseznámili, čtěte dále.
Ukončení nájemní smlouvy pronajímatelem
Změny občanského zákoníku v určitém směru oslabily roli pronajímatele, přesto samozřejmě majitel nemovitosti má svá práva a může nájemní smlouvu ukončit i ze své strany. Musí k tomu ale mít dostatečné důvody. Těmi je míněno především hrubé porušení povinností nájemcem, přičemž zákon za hrubé porušení považuje především nezaplacení nájemného a nákladů na služby po dobu alespoň tří měsíců, užívání bytu k jinému účelu než bylo domluveno, či závažné nebo nenapravitelné poškozování bytu nebo domu. Zároveň pak může být důvodem k výpovědi z nájmu jakékoliv hrubě nevhodné chování nájemce vůči obyvatelům domu či pronajímateli a jeho blízkým, a to zejména v případě odsouzení nájemce pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli, členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, případně i proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází. V takovém případě navíc pronajímatel může požadovat neodkladné předání bytu bez tříměsíční výpovědní lhůty.
Důvodem výpovědi z nájmu ale nemusí být jen nevhodné chování nájemce. Stačí například, když potřebuje majitel nemovitost pro svou vlastní potřebu nebo potřebu blízké osoby.
Výhodou, kterou pronajímatelům přinesl nový občanský zákoník, je pak ukončení povinnosti bytových náhrad. Od roku 2014 tudíž pronajímatel není povinen hledat nájemci náhradní byt či ubytování.
Ukončení nájemní smlouvy nájemcem
Jako nájemce, tedy uživatel bytu, můžete poměrně jednoduše ukončit smlouvu na dobu neurčitou. V případě smlouvy sjednané na dobu určitou je situace komplikovanější a můžete nájemní smlouvu ukončit jen v případě, že se významně změní podmínky a okolnosti, ze kterých jste vycházeli v okamžiku uzavření nájemní smlouvy. A to takovým způsobem, že nelze od nájemce rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Příkladem těchto podmínek může být změna pracoviště, na které již není možné ze současného bydliště dojíždět.
Podmínky výpovědi z nájmu
Pro nájemce i pronajímatele platí, že výpověď z nájmu musí být písemná a musí být doručena druhé smluvní straně. Výpovědní lhůta začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Pokud výpověď dává pronajímatel, je povinen navíc poučit nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.
Standardní ukončení nájemní smlouvy
Kromě případů jednostranné výpovědi z nájmu, kdy pronájem ukončuje nájemce či pronajímatel, nájemní smlouvy zanikají také standardními způsoby při souhlasu a vědomí obou stran. Jedná se především o ukončení smlouvy uplynutím sjednané doby, nebo také ukončení smlouvy dohodou, kdy se obě strany dobrovolně domlouvají na ukončení nájmu i podmínkách, za kterých proběhne.
